1.  Úvod a orientace

2.1 Základní lesnická terminologie

2.1 Lesní porost

 Co to je:

Základní hospodářská jednotka lesa – skupina stromů stejného stáří, druhu nebo struktury.

Proč je důležitý:
Každý porost má jiný věk, jinou hodnotu a jiný plán zásahů. Les není jeden celek – je to mozaika porostů v různých fázích vývoje.

Prakticky pro vlastníka:

  • V hospodářském plánu je les rozdělen právě na porosty.
  • Rozhodování o těžbě či obnově se vždy vztahuje ke konkrétnímu porostu.

 

2.1.1 Druhová skladba

Co to je:
Poměr zastoupení jednotlivých druhů stromů.

Proč je důležitá:
Ovlivňuje stabilitu lesa, jeho odolnost vůči suchu, větru i škůdcům.

Prakticky:

  • Jednodruhové porosty (např. čistý smrk) mohou být ekonomicky přehledné, ale rizikovější.
  • Smíšený les lépe reaguje na klimatické změny.

 

2.1.2 Stanoviště

Co to je:
Souhrn přírodních podmínek konkrétního místa – půda, vlhkost, nadmořská výška, expozice ke slunci.

Proč je důležité:
Stanoviště rozhoduje, které dřeviny budou dlouhodobě prospívat.

Prakticky:
Výsadba nevhodné dřeviny může znamenat budoucí ztrátu – strom poroste pomalu, bude náchylný k nemocem nebo uschne.

 

2.1.3 Bonita

Co to je:
Schopnost stanoviště produkovat dřevo (růstová kvalita místa).

Proč je důležitá:
Určuje budoucí výnos lesa.

Prakticky:
Vyšší bonita = rychlejší růst = dřívější ekonomický efekt.
Nižší bonita = delší návratnost investice.

 

2.2. Obnova lesa

 

2.2.1 Obnova lesa

Co to je:
Vznik nové generace lesa po těžbě nebo kalamitě.

Proč je klíčová:
Je zákonnou povinností vlastníka.
Zároveň určuje podobu lesa na dalších 80–150 let.

Prakticky:

  • Do 5 let musí být plocha zalesněna.
  • Do 10 let musí být kultura zajištěná.

Špatné rozhodnutí dnes se projeví až za desetiletí. Čím déle budeme obnovu odkládat tím nákladnější bude z hlediska odstraňování náletu, buřeně a ztráty charakteru lesní plochy. Nejlépe je zalesnit plochu ihned po těžbě, nebo po pasečném klidu.

 

Pasečný klid

Co to je:

Pasečný klid je období v roce, kdy se v lese omezuje nebo zakazuje těžba dřeva.

Jednoduše řečeno:

Je to „ochranné období lesa“, kdy se má nechat příroda v klidu.

Kdy platí:

Obvykle v období:

  • jaro až začátek léta (nejčastěji cca duben–červen)

Přesné termíny se mohou:

  • lišit podle regionu,
  • upravovat podle aktuální situace.

Proč existuje:

Ochrana přírody

  • hnízdění ptáků
  • citlivé období vegetace

Ochrana mladého lesa

  • nové výsadby jsou citlivé na poškození (ochrana proti klikorohovi)
  • půda je často měkká a náchylná k rozježdění

Stabilita ekosystému

Les potřebuje část roku bez zásahů.

Co to znamená pro vlastníka:

Omezení těžby

  • v tomto období by se neměla provádět běžná těžba
  • výjimky jsou možné (např. kalamita)

Plánování prací

  • těžbu je vhodné plánovat mimo toto období
  • jaro je spíš čas na kontrolu, výsadbu a péči

Výjimky

Těžba může probíhat, pokud:

  • jde o nahodilou těžbu (např. kůrovec),
  • je udělena výjimka,
  • nehrozí poškození přírody.

 

2.2.2 Holina

Co to je:
Plocha bez stromů vzniklá těžbou nebo kalamitou.

Rizika:

  • Eroze půdy
  • Přehřívání povrchu
  • Rozvoj buřeně

Holina je dočasný stav – nesmí zůstat bez řešení.

 

2.2.3 Lesní kultura

Co to je:
Mladý les od výsadby po stabilizaci.

Proč je nejnáročnější fáze:
První 3–5 let rozhoduje o úspěchu celé obnovy.

Prakticky:
Vyžaduje:

  • ochranu proti zvěři
  • potlačení buřeně
  • kontrolu ujímavosti

 

2.2.4 Zajištěná kultura

Co to znamená:
Mladý les je dostatečně zakořeněný, vitální a schopný dalšího růstu bez intenzivní ochrany.

Pro vlastníka:
Znamená splnění zákonné povinnosti obnovy.

 

2.2.5 Ujímavost

Co to je:
Podíl sazenic, které přežily první vegetační období.

Proč je důležitá:
Nízká ujímavost = nutnost dosadby = vyšší náklady. Naopak vysoká ujímavost znamená větší jistotu úspěšného založení porostu, nižší ztráty a rychlejší odrůstání kultur.

Velkou výhodou v této oblasti je obalovaná sadba technologie QP, která díky kvalitně prokořeněnému balu, menšímu poškození kořenového systému při manipulaci a lepšímu hospodaření s vláhou dosahuje stabilnější ujímavosti i v náročnějších podmínkách. Vyšší jistota ujmutí je proto jedním z hlavních důvodů, proč zákazníci stále více preferují moderní obalovanou sadbu před klasickou prostokořennou technologií. Nabídku našeho sortimentu obou těchto technologií najdete na stránkách: www.lesoskolky.cz.

 

2.2.6 Buřeň

Co to je:
Rychle rostoucí vegetace konkurující mladým stromům.

Proč je problém:
Bere světlo, vodu a živiny.

Řešení:
Mechanická likvidace, mulčování, opakovaná péče.

Chemická likvidace, postřik, nákladnější

 

2.3. Péče o les

 

2.3.1 Prořezávka

Co to je:
Odstranění nekvalitních nebo nevhodných stromů v mladém lese.

Proč je zásadní:
Kvalita budoucí kulatiny se tvoří právě zde.

Ekonomický dopad:
Dobrá prořezávka = vyšší cena dřeva za desítky let.

 

2.3.2 Probírka

Co to je:
Výběrové odstranění stromů ve středním věku.

Účel:

  • zlepšení stability
  • podpora kvalitních jedinců

Chyba:
Příliš silná probírka může způsobit větrné škody.

 

2.3.3 Zakmenění

Co to vyjadřuje:
Hustotu lesa.

Proč je důležité:
Příliš hustý les stagnuje.
Příliš řídký je nestabilní.

 

2.3 Těžba

 

2.3.1 Mýtní těžba

Co to je:
Těžba dospělého porostu na konci obmýtí.

Význam:
Hlavní ekonomický moment v životě lesa.

Riziko:
Špatně naplánovaná těžba může poškodit půdu a ztížit obnovu.

 

2.3.2 Nahodilá těžba

Co to je:
Těžba poškozených stromů po kalamitě.

Proč je čas klíčový:
Např. u kůrovce rozhodují týdny.

 

2.3.3 Obmýtí

Co to je:
Plánovaná doba, za kterou les doroste do mýtního věku.

Proč je strategické:
Ovlivňuje dlouhodobé finanční plánování.

 

2.3.4 Sortiment

Co to znamená:
Rozdělení dřeva podle kvality a využití.

Vyšší kvalita = vyšší cena.
Výchova porostu přímo ovlivňuje kvalitu následných sortimentů.

 

2.4 Ochrana lesa

 

2.4.1 Kalamita

Co to je:
Rozsáhlé poškození lesa.

Příklad:
Kůrovcová kalamita posledních let ve střední Evropě.

Poučení:
Prevence (druhová pestrost, včasná těžba) je levnější než řešení následků.

 

2.4.2 Kůrovec

Co dělá:
Napadá oslabené stromy, pod kůrou přeruší proudění mízy.

Reakce vlastníka:
Okamžitá těžba napadených stromů.

 

2.5 Správa a legislativa

 

2.5.1. Lesní hospodářský plán (LHP)

Pro majetek vetší než 50 hektarů.

Co obsahuje:

  • popis lesa
  • těžební možnosti
  • plán obnovy

Proč je závazný:
Těžba nad rámec plánu může znamenat pokutu.

 

2.5.2 Lesní hospodářská osnova (LHO)

Jednodušší dokument pro menší vlastníky do 50 hektarů.

 

2.5.3 PLO – Přírodní lesní oblast

Co to je:
Velké území České republiky se podobnými přírodními podmínkami pro les.
Stát rozdělil republiku do několika PLO (např. Šumava, Českomoravská vrchovina, Polabí apod.).

Jednoduše řečeno:
Je to „velká přírodní zóna“, ve které mají lesy podobný charakter.

Proč je důležitá:
Každá PLO má:

  • doporučenou druhovou skladbu,
  • typické půdní a klimatické podmínky,
  • stanovené rámce hospodaření.

Pro vlastníka to znamená:

  • Váš les patří do konkrétní PLO.
  • Hospodářský plán vychází z pravidel dané oblasti.
  • Nelze zcela libovolně měnit druhovou skladbu – musí odpovídat přírodním podmínkám PLO.
  • PLO je tedy „velká mapa přírody“, která říká, jaký les je zde dlouhodobě vhodný.

 

2.5.4 LVS – Lesní vegetační stupeň

Co to je:
Podrobnější rozdělení lesa podle nadmořské výšky a klimatických podmínek.

V České republice rozlišujeme obvykle 8 lesních vegetačních stupňů.

Například:

1. LVS – dubový. Vyskytuje se v nejteplejších a nejsušších oblastech ČR, především na Jižní Moravě, v Polabí, v Českém Krasu, v Českém středohoří aj. V dřevinném patře přirozeně převládá dub zimní a dub letní, místy se vyskytuje dub pýřitý, v panonské oblasti dub cer a v luzích jižní Moravy jasan úzkolistý. Buk lesní zde chybí.

2. LVS – bukodubový. Souvisle se vyskytuje v pahorkatinách teplých, suchých až mírně vlhkých klimatických oblastí. V přirozených porostech je dominantní dub zimní, přimíšen bývá buk lesní, na vodou ovlivněných půdách je dominantní dub letní.

3. LVS – dubobukový. Vyskytuje se ve výše položených pahorkatinách mírně teplých klimatických oblastí. Buk přirozeně převládá nad duby (letním a zimní), na vodou ovlivněných půdách měl výrazné zastoupení dub letní a jedle.

4. LVS – bukový. Největší rozlohu má na bohatých substrátech karpatského flyše, obecně se vyskytuje ve vyšších pahorkatinách a nižších vrchovinách mírně teplých klimatických oblastí. Buk je zde v optimu, dominuje a v karpatské oblasti tvoří i téměř čisté porosty. Dub zimní a dub letní zde doznívá, přirozeně přibývala jedle. Na oglejených a glejových stanovištích buk ztrácí vitalitu, místy zcela chybí a původní porosty zde tvořila jedle bělokorá a dub letní (s vtroušeným smrkem ztepilým).

5. LVS – jedlobukový. Obecně se vyskytuje ve vrchovinách, v karpatské oblasti vystupuje až do nižších hornatin. Klimaticky je vázán na horní části mírně teplých oblastí a spodní okraje chladných klimatických oblastí. Přirozené porosty byly tvořeny směsí buku s jedlí, na chudších substrátech a vodou ovlivněných půdách byl slabě přimíšen smrk.

6. LVS – smrkobukový. Je vázán na hornatiny a v menší míře i na vyšší vrchoviny chladných klimatických oblastí. Přirozené porosty tvořila směs buku, jedle a smrku. Vitalita buku je zde již snížena. Na oglejených a glejových stanovištích převládala jedle, buk byl jen vtroušený.

7. LVS – bukosmrkový. Vyskytuje se ve vyšších hornatinách chladné klimatické oblasti. V přirozených porostech dominoval smrk, proti 6.LVS klesalo zastoupení jedle a buk ustupoval do podúrovně.

8. LVS – smrkový. V nejvyšších hornatinách chladné klimatické oblasti pod horní hranicí lesa přirozeně převažuje smrk, přimíšený nebo vtroušený je jeřáb ptačí. Pokud se jednotlivě vyskytuje buk, nebo klen, mají zakrslý růst.

9. LVS – klečový. Vyskytuje se v nejvyšších exponovaných polohách Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku nad horní hranicí lesa. V subalpinských křovitých a travinných společenstvech převažuje kleč, vtroušen je zakrslý smrk, jeřáb ptačí olysalý, vrba slezská, bříza karpatská a další. V Hrubém Jeseníku a Králickém Sněžníku se kleč přirozeně nevyskytovala.

10. LVS – alpinský. Představuje arktoalpinskou travobylinnou tundru ve vyfoukávaných vrcholových partiích a v karech Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku. Jednotlivě se mohou vyskytovat dřeviny 9 LVS.

Jednoduše řečeno:

LVS říká, „v jakém výškovém pásmu lesa se nacházíte“.

Proč je LVS důležitý?

Protože:

  • určuje, které dřeviny jsou zde přirozené,
  • pomáhá nastavit vhodnou druhovou skladbu při obnově,
  • ovlivňuje délku obmýtí i růst stromů.

Praktický příklad:

Pokud máte les:

  • ve 2. LVS (nižší polohy), bude přirozený podíl dubu vyšší,
  • v 6. LVS (vyšší polohy), bude dominovat buk a jedle,
  • ve vyšších stupních bude více smrku.

Pokud zde vysadíte nevhodný druh (např. smrk v nížině), les bude náchylný k suchu a škůdcům.

Jak spolu PLO a LVS souvisí?

  • PLO = velká přírodní oblast (regionální měřítko)
  • LVS = výškové a klimatické pásmo v rámci této oblasti

Společně tvoří „přírodní rámec“, podle kterého se nastavuje:

  • doporučená druhová skladba,
  • hospodářský způsob,
  • obmýtí,
  • stabilita porostů.

 

 

2.5.5 Odborný lesní hospodář (OLH)

Role:
Odpovídá za odbornou správnost hospodaření.

Pro vlastníka:
Je partnerem i pojistkou proti chybám.

 

2.6 Funkce lesa

 

2.6.1 Produkční funkce

Výroba dřeva jako obnovitelné suroviny.

2.6.2 Mimoprodukční funkce

Les zároveň:

  • zadržuje vodu
  • chrání půdu
  • váže CO₂
  • poskytuje prostor pro rekreaci

Tyto funkce mají dlouhodobou společenskou hodnotu.

 

Závěre kapitoly

Lesnictví není jen o těžbě.
Je to:

  • kombinace biologie, ekonomiky a práva
  • rozhodování s horizontem desítek let
  • odpovědnost vůči krajině i budoucím generacím

Rozumět těmto pojmům znamená stát se aktivním a sebevědomým vlastníkem.